Šestice dalších osob a jejich hudební pohledy na rok 2016. Dnes tu máme Roberta z INGROWING, který byl nedávno v koncertních týmech kapel jako SLAYER nebo KORN, Františka z navrátivších se LVMEN a mimo jiné dramaturga hudebního klubu, Matěje ze slovenských FROM OUR HANDS, Tomáše z Demage Done Records a kapel REPELENT SS a FLOWERS FOR WHORES a dva redaktory, zabývající se metalem a kytarovou hudbou na českém rozhlasu, Viktora a Judity.

Robert Kubík (INGROWING, crew kapel SLAYER, KORN, ...)

Co se alb v roce 2016 týče, tak pro mě to bylo hodně ve znamení klasiky SLAYER, ANTHRAX, potěšila nová GOJIRA a můj dlouholetý oblíbenec DEVIN TOWNSEND. Zabrousím-li do extrémnějších vod, tak vyzdvihnu DARK FUNERAL, z nemetalových alb pak DAVID BOWIE se svým posledním albem „Blackstar“. Z českých alb mě totálně rozbilo ne metalové album, ale řekněme dub-reggae kapely mých dobrých kámošů PUB ANIMALS. Na českou kapelu nevídaná produkce a zvuk, fakt se mi ten disk točí v autě už půl roku! Teď se mi tam teda točí novej DEBUSTROL a LOCOMOTIVE, mám obrovskou radost z toho, že české kapely se dostávají k opravdu kvalitnímu zvuku. Co se koncertů týče, jelikož jsem strávil loni měsíc na tour s KORN, tak nejde jinak. Po X letech jsem se k nim vrátil a to, co předvádějí za výkony na pódiích, tak před tím smekám. Na novém albu je 11 songů a každý z nich je jasná hitovka. Být více než 20 let na vrcholu dokáže opravdu jen pár kapel.

František Klimt (LVMEN, Divadlo pod Lampou)

Během roku jsem otáčel dokola celou řadu desek, ale když mám vycházet z těch, co vyšly v roce 2016, tak mě chytly nejvíc asi tyhle:
Zahraniční:
GET DEAD „Honesty Lives Elsewhere“ - za mě nejlepší počin v historii kapely a zatím letošní top punk rock album, kterýmu ale na paty šlape deska „The Dream Is Over“ od kanaďanů PUP, pro mě osobně jeden z objevů roku. Pak určitě PIXIES „Head Carrier“ - klasika, srdcovka, naprostej originál a jedna z mála „starších“ kapel, která nemusí žít z dvacet let starejch hitů…stejně jako PJ Harvey „The Hope Six Demolition Project“. Metal letos moc v kanclu nehrál, ale určitě GOJIRA „Magma“, ANTHRAX „For All Kings“, SEVEN SISTERS OF SLEEP „Ezekiels Hags“, BLACK TUSK „Pillars of Ash“ a vlastně potěšila i nová METALLICA. Z „balkan/gipsy music“ pro mě letos top BALKAN BEAT BOX „Shout It Out“ a LA CARAVANE PASSE „Canis Carmina“, obě kapely vyšperkovaly svůj styl k dokonalosti a co ještě jinak… opět parádní BLACK MOUNTAIN „IV“ a RUSSIAN CIRCLE „Guidance“, zvuk silnej jak noha u prdele!

CZ:
BURNING STEPS „Way Out“ - možná nejposlouchanější deska roku vůbec, u nás pro mě top ve svým žánru… LAZER VIKING / SABREHART „Flesh Cadillac“ - sexy madafaka Kuba Kaifosz ve spojení s anglánem opět pecka! MC GEY „RapLife“ – těšil jsem se až bude novej James Cole a nakonec to letos zachránil MC GEY se svýma hláškama o tvej tlustej holce, u mě top hip hop letos… Mr. LOCO „Balkan Trip“ – mezinárodní parta s pražskou adresou a jejich mix balkánu, latina, ska, hip hopu, reggae atd…ve svým žánru u nás jednička!
KONCERTY:
Letos vlastně víceméně jen „pracovně“:
15.3. – AVIATOR (USA) - Pod lampou – tahle emo-hardcore parta (nejen) mě rozsekala jako už dlouho nic….
27.10. – Mr. LOCO - Pod lampou/Plzeň - kapela neuvěřitelně šlape a dlouho nepamatuju takovej zvuk!
04.11. – RADIO DEAD ONES (D) - Pod lampou - comeback-nová skvělá deska-jeden z 5 posledních koncertů jedný z mejch nejoblíbenějších punk rock kapel - jak by řekl kamarád Slávek – naprosto precizní technika!
19.11. – LAZER VIKING / SABREHART – Pod lampou - to prostě musíš vidět, krása střídá nádheru!
04.12. – RAVELIN7 – 007 Praha - parádní nový songy, naživo ale hlavně nejkrásnější kapela na světě!
V létě ještě naprosto excelentní LAGWAGON na Mighty Sounds a určitě jeden z koncertů roku DZ DEATHRAYS v Praze, na kterym jsem teda nebyl…

Matěj Hoťka (FROM OUR HANDS)

Tak z novych dosiek, co vysli, ma hodne oslovili Basement - Promise everything, Apologies i have none - Pharmacy, Descendents - Hypercaffium spazzinate, PUP - The Dream Is Over a 4 songy Catastrofy na ich splitku novom:). Najlepsi koncert, co som videl, boli asi Fall of Troy a Tiny Moving Parts v B72 vo Viedni, to mi posramotilo hlavku solidne:)

Tomáš "Ivan" Mládek (Damage Done Records, FLOWERS FOR WHORES, REPELENT SS, ...)

DESKY:

HAYMAKER - Taxed… Tracked… Inoculated… Enslaved
(A389 Recordings)
Legendy z Hamiltonu, po kterejch v nejlepších letech zůstávaly vypálený kluby a asistence policie na každým koncertu. Tlustší, plešatější, vousatější, ale pořád stejně nasraný! Tohle je soundtrack pro armagedon! 20 destrukčních songů a desku uzavírá absolutní hit “Wake Me Up When It’s Over!”

INTEGRITY/POWER TRIP split 12”
(Magic Bullet Records)
Jedna hymna, kterou prolíná epický sólo! Integrity jsou zpět v poloze, ve který je milujeme! Přípravka na novou velkou desku, která vyjde na Relapse tenhle rok. Pozor! Na kytaru Dom z Pulling Teeth a Chris z PT a Pala! 11.6.2017 na 007 ve společnosti Seven Sisters Of Sleep!
Power Trip rozkládají na molekuly s Divine Apprehension a Suffer No Fool! Hard core kids, který milujou old school Slayer na útěku z Texasu. Pokud miluješ Bitter End řízlý Iron Age, tady máš další porci.

KOVADLINA/TELEFON split 7”
(Damage Done Records)
Kovadlina. Poezie, která s novejma songama padá na Dischord stranu. Sbohem a naposled a cover od Co-Ca Reinkarnace. Nemůžu se dočkat nadcházejícího split 12” s finskejma Pakkosyöttö!
Telefon. Rožnovský legendy. Tenhle split je NUTNOST! Zrychlit!

ROTTING CHRIST - Rituals
(Season Of Mist)
Praha zednářská od Karla Sýse a Eyes Wide Shut od Stanleyho Kubricka mají novej soundtrack. Řecký rituální tažení je mojí nejposlouchanější deskou v minulým roce. Pochopení pravidel pána Země aka Světlonoše v drážkách dvou majestátních 12”. Na týhle desce není NIC navíc!

RUSSIAN CIRCLES - Guidance
(Sargent House)
O poznání temnější a tvrdší než předchozí Memorial, zdatně přiživila produkce Kurta Balloua v God City! Guidance je masterpiece, kterej potvrzuje, že Russian Circles nehodlaj “jen” vydávat další desky do katalogu.

SECT s/t 12”
(XVX Records)
Stejně jako u Haymaker, je zde cítit old school kanadskej element kapel typu Acrid, The Swarm nebo Countdown To Oblivion, i když Kanaďan je jen Chris Colohan (Cursed, Left For Dead, Burning Love…). Doplnění o členy Earth Crisis, Fall Out Boy a Undying/Catharsis ze SECT dělá xSECTx - unikátní vegan straight edge spolek over 40! Právě proto jsou Sektou a právě proto jim budou rozumět jen ti nejdivočejší! Léto 2017 na pódiích v Evropě!

TOMÁŠ PALUCHA - Guru
(Silver Rocket)
Nenávidím termín “světový parametry”, ale tahle deska ho splňuje minimálně na noční dálnici. Strana B ti nařízne žíly!

TRAP THEM - Crown Feral
(Prosthetic Records)
První den turné si Ryan McKenney rozbil hubu, na druhým koncertě si zlomil obě nohy. Má trvale rozhozenou rovnováhu a přesto odzpíval zbytek turné na vozíku! Tomu řikám spirit! Švédskej death metal zvuk devadesátek, značný ovlivnění Tragedy a Disfear. Společně s All Pigs Must Die nejnihilističtější kapela současnosti. A tahle deska roluje palce u nohou!

VINNIE PAZ - The Cornerstone Of the Corner Store
(Enemy Soil Records)
V pauzách mezi Army Of the Pharaohs a Jedi Mind Tricks nahrál Vinnie Paz novou sólovku, která zní míň jak destruktivní vlak (až na song The Void) a víc si hraje jako R.A. the Rugged Man. Skvělý jsou guest party Eamona a závěrečnej song Writtings On Disobedience And Democracy v sedmi minutách zkrátí čekání na konec světa.

KONCERTY:

The Praise + Fury + Insist - Cassiopeia - Berlin

Mastodon + Chelsea Wolfe + Mutoid Man - Brutal Assault - Jaroměř

Russian Circles + Helen Money - Skopje - Makedonie & Lucerna Music Bar - Praha

All Pigs Must Die + Over Kill + Converge - Hellfest - Clisson

Exodus - Sylak Open Air - Lyon

SUNN0)) - Labirinto Della Masone - Parma

Sumac - Beatpol - Drážďany

Converge - BLOOD MOON SET - Roadburn - Tilburg

V0NT - 007 - Praha

Judita Císařová (Rádio Wave)

Rok 2016 byl pro mně na intenzivní koncertní zážitky až překvapivě bohatý, počínaje únorovým šamanským vystoupením zpěvačky a producentky Aishy Devi v pražském klubu NEONE, která kombinuje elektroniku a tribální rytmy s tradičním technikami léčivého zpěvu. Celé to má nádech ezoterie a je to opravdu nahlas. Ač to může znít jako paskvil, výsledkem bylo chytlavé a temně znepokojivé vystoupení, kterého se člověk nemohl nabažit. Na roveň tomu stavím i pražskou zastávku čerstvého jména z labelu Warp - londýnského rappera Gaiky a především pak set Deana Blunta aka Babyfathera na festivalu Creepy Teepee.
Z tvrdších vod bych vyzdvihla desku The Body - No One Deserves Happiness a jejich kolaborační nahrávku s Full Of Hell - One Day You Will Ache Like I Ache. The Body jsou geniální experimentátoři, kteří s lehkostí a přirozeností překračují tzv. zavedené škatulky a dostávají se do hlukových zákoutí, která mne neskutečně baví a každá nahrávka je tak trochu očekávání neznámého.
Ohromnou radost mi udělal ještě koncert noisově-industriálních kazatelů Damien Dubrovnik a obecně dění na labelu Posh Isolation. Alba Croation Amor, Body Sculptures nebo The Spiral od Puce Mary mi rozhodně vrátila víru v noisové aktivity tohoto dánského vydavatelství.
Mimo všechny kategorie - letos nebylo nic lepšího než T/P - GURU. Deska, která se dá poslouchat neustále a není šance aby se omrzela.

Viktor Palák (Rádio Wave, Fullmoon, Aardvark, …)

Po pěti vteřinách jsem věděl, že ta deska se mnou zůstane hodně dlouho – zatím tahle láska trvá od začátku srpna 2016, mohou za ní David Tibet (Current 93) a Youth (Killing Joke), společně hrají jako Hypnopazūzu a jejich debut Create Christ, Sailor Boy vyšel u House of Mythology, za nímž stojí mimo jiné Kristoffer Rygg z Ulver a momentálně není label, který by mě těšil více. Opakovaně se vracím i k debutu dalšího dua Laniakea anebo albu Stiana Westerhuse, všechna tahle alba HoM vydali na překrásných vinylech. No, a pak tu byly nové nahrávky Deathspell Omega, The Body, Cobalt (kdo by to byl řekl, že vokalista Charlie Fell bude takové terno), Oranssi Pazuzu – staří známí, kteří dokáží stále obratněji řezat do už dříve otevřených ran. Balzamování jsem následně vykonával za zvuků nových Master´s Hammer, Necrococka a Táboru radosti.

Koncerty? Samozřejmě Hypnopazūzu v londýnské Union Chapel a Matmos s představením díla Roberta Ashleyho o den později v jedné z koncertních síní „sídliště“ Barbican; M. C. Schmidt by měl nahrávat audioknihy. Přese všechny omyvatelnější kapely je jednou velkou radostí Beseda u Bigbítu, jako doma se cítím i na Magick Musick Open Air aneb který jiný pořadatel vám osobně poseká na místě konání louku a pak za svitu měsíce zahrají Gattaca a Aran Epochal. No, a pak jsou (byly) tady všechny ty domácí radosti jako Rouilleux, Mava, Vont, Calvera, Hlinomaz, Vole, Massola, Sister/Body… Kdo říká, že je (u nás) málo zajímavé hudby, ať se zařadí do fronty na výchovné proplesknutí.
Byl to krásný rok.